Podle zákona o lesích je povinen bojovat se škůdci především vlastník lesa. Jeho úkolem je monitorovat stav porostů a při zjištění zvýšeného výskytu škůdce informovat orgán státní správy lesů. Vlastník lesa se také může obrátit na svého odborného lesního hospodáře.

Je dobré kombinovat několik druhů dřevin, jelikož je nepravděpodobné, že by došlo k přemnožení několika druhů škůdců. Pokud máme mezi smrky například i buky, duby a břízy, výrazně se snižuje atraktivita tohoto lesa pro lýkožrouta smrkového.

Brouky, kteří se pokoušejí zavrtat pod kůru zalévá pryskyřicí, která je v síti kanálků a kapes. Pokud se lýkožrout zakousne přímo do takovéhoto zásobníku, záhy je zcela zalepen a umírá. Stromy, které se jednou úspěšně ubrání, dokážou síť pryskyřičných kanálků zahustit a zachovat si ji po celý život. Kůrovci poznají takové stromy podle vůně.

Klíčová je především pravidelná kontrola, vyhledávání napadených stromů a včasné odstranění vyvrácených a zlomených stromů. Jakmile napadené stromy objevíme, je třeba jednat rychle, stromy pokácet a zajistit, aby z nich kůrovci nemohli uniknout zpět do porostu.

Napadaný strom se poznám podle tzv. drtinek. Jde o drobné pilinky, které je možné nalézt u paty stromu. Na kmeni zpravidla objevíme i závrty, otvory, kterými kůrovci pronikají do lýka stromů. Změna jehličí se objevuje až později.

Pokud se v dané lokalitě nachází velké množství kůrovců, napadení všech stromů na ploše jednoho hektaru může být otázkou jednoho rojení, tedy cca dvou až tří týdnů. Malé populaci kůrovců to může trvat až dva roky.

Své druhy kůrovců má téměř každý druh stromu. Kromě smrků napadají kůrovci i například borovice, jasany, jedle, buky nebo ovocné dřeviny.

Pokud kůrovcem myslíme lýkožrouta smrkového, pak především proto, že ve střední Evropě byly dlouhodobě pěstovány rozsáhlé smrkové monokultury, a to i nadmořských výškách, kde se smrk přirozeně ve větším množství nikdy nevyskytoval. Teplé a suché roky vedly k plošnému oslabení těchto porostů a lýkožrout smrkový dokázal situace využít k rychlému namnožení. Zvládnutí takovéto situace a návrat k normálu trvá několik let, přičemž velmi záleží na počasí.

Pokud je populace kůrovců malá, budou napadeny jen jednotlivé oslabené stromy uvnitř porostu, případně zlomy a vývraty. V případě, že bude kůrovců mnoho, napadnou najednou i větší množství osluněných stromů na okraji lesa.

Pokud jste stromy jen objevili při procházce v lese, informujte vlastníka lesa či odborného lesního hospodáře, který je s vlastníkem lesa v kontaktu. Napadené stromy je poté nutné označit, co nejrychleji pokácet a následně odkornit a odvézt ke zpracování nebo ošetřit insekticidními prostředky.

Postup by měl být co nejrychlejší. Po nalezení napadeného stromu a zjištění stupně vývoje pod kůrou by mělo dojít k pokácení stromu a jeho asanaci (odkornění, odvezení, ošetření chemií).

Pokud nezasáhneme, může se nám situace vymknout z rukou, kůrovci napadnou další stromy a my nebudeme schopni vše včas a účinně vytěžit. V nejhorším případě dojde až ke zničení celého lesa.

Kromě kůrovců je známa celá řada dalších hmyzích škůdců, výrazné problémy způsobují i houbové choroby a rostlinné viry. Konkrétně můžeme jmenovat například nosatce klikoroha borového, který ničí sazenice jehličnanů, několik druhů můr bekyní, jejichž housenky ožírají jehličí nebo listy dřevin, mšice korovnice, které způsobují opad jehlic i výhonků.

Brouci z jednoho stromu jich dokáží zahubit dalších deset. Během jara a léta se na velké části území vyvinou dvě generace mladých brouků, v srpnu můžeme mít z jednoho stromu napadeného na jaře celkem 111 mrtvých stromů.

Rozdíly ve výskytu a intenzitě kůrovcové kalamity jsou ovlivněny především druhovou skladbou lesů a klimatickými faktory. Výskyt kůrovce velmi přesně kryje s oblastí výskytu sucha. Významný vliv může mít i vlastnická struktura porostů a jí daný počet drobnch vlastníků, případně zahrnutí lesů do chráněných území.

Vlastní silou v laboratoři dokáží lýkožrouti smrkoví doletět až dvě desítky kilometrů. Při sledování fluorescenčně značených lýkožroutů v přírodě dosáhli nejúspěšnější letci vzdáleností kolem 1200 m.

Pokud je les v dobrém zdravotním stavu a panuje bezvětří, lýkožrouti jsou schopni nalézt jeden oslabený strom na vzdálenost stovek metrů a dolétnout k němu. Poté, co se v něm rozmnoží, si již mohou být jisti, že překonají i obranu zdravých stromů, a napadají okolní stromy vzdálené jednotky až desítky metrů.

Kromě datlovitých ptáků, existuje mnoho hmyzích druhů, které se kůrovci živí nebo prodělávají vývoj v jejich tělech. Nejznámějším je zřejmě brouk pestrokrovečník mravenčí nebo parazitičtí lumčíci.

Kůra, která na podzim a v průběhu zimy opadává z napadených stromů, obsahuje velké množství lýkožroutů, kteří v ní přezimují. Proto je vhodné opadanou kůru sesbírat a spálit. Obdobně je vhodné oloupat kůru ze stromů, které se nám podaří včas vytěžit a oloupat.

Klíčová je zejména teplota a množství srážek. Vysoké teploty během jarních a letních měsíců mohou značně urychlit vývoj a tím zvýšit počet generací, které vyletí během roku. Naopak během teplých zim se kůrovci pohybují (i když jen v omezené míře) a může dojít k předčasnému vyčerpání jejich energie a úhynu.

S kůrovcem je nutné bojovat především v hospodářských lesích, jejichž hlavním posláním je generovat zisk, případně mají rekreační funkci. Pasivně sledovat šíření kůrovce je naopak možné v nejrůznějších typech chráněných území a národních parků.

Všechny napadené stromy je nutné co nejrychleji vykácet. Někdy se sice dokáží ubránit, ale to nejsme v době nalezení schopni rozpoznat. Ponechání napadených stromů v porostu by tak představovalo riziko, které si většinou správce lesa nemůže dovolit.

Napadené stromy, které se podaří vyhledat, jsou označeny a vytěženy. Pokud je počet stromů malý, těžbu provádí pracovníci s motorovou pilou. Při velkém počtu napadených stromů probíhá těžba za pomoci harvestorů.

Napadené stromy, které jsou včas vytěženy, nemusí být jen palivovým dřevem. Požerky kůrovců se nachází v lýku a dřevem neprobíhají, kmeny lze tedy využít jako normální řezivo.

Vytěžené dřevo je vhodné co nejrychleji zpracovat. Problematické začíná být zpracování  v době, kdy se začne projevovat růst dřevokazných hub a s ním spojené barevné změny dřeva.

Výkupní cena dřeva z kůrovcové těžby se v případě včasného zpracování nemusí lišit od běžně vykácených stromů. Kůrovec totiž neovlivňuje kvalitu dřeva.

Kůrovci jsou přirozenou součástí lesního ekosystému a nikdy se jich úplně nezbavíme. Důležité však je najít rovnováhu a zabránit jejich přemnožení, které by mohlo vést až ke zničení porostu.

Druhově rozmanitý les odolává škůdcům lépe. Málokdy se totiž přemnoží škůdci na všech druzích porostu, a tak zasažení jen určité dřeviny nemá za následek zničení celého lesa.

Pokud se chystáme vysazovat především jehličnany, doporučuje se odklad vysazování o jeden rok, tzv. pasečný klid. Důvodem je skutečnost, že smrkové či borové pařezy po těžbě jsou atraktivní pro dalšího škůdce, nosatce klikoroha borového. V případě, že se chystáme les obnovovat listnáči, můžeme začít sázet ihned.