První doklady o existenci kůrovců jsou poměrně staré - pocházejí již z druhohor. Máme k dispozici mnoho nálezů kůrovců zalitých do jantaru, případně kusy zkamenělého dřeva, v jehož struktuře jsou patrné pozůstatky činnosti dávného podkorního hmyzu. Z těchto důkazů lze soudit, že kůrovci žili vždy v těsném sepjetí se svou hostitelskou dřevinou. Z toho, že přežili až do dnešních dnů, zase můžeme odvodit, že se vždy dokázali vyrovnat se všemi nástrahami, které jim přírodní podmínky postavily do cesty. Nelze se tedy divit, že ani probíhající změny klimatu nepředstavují pro kůrovce výraznější překážku. Ze současné kalamity je zřejmé, že kůrovci dokáží vysoké teploty, sucho a zhoršený zdravotní stav stromů mistrně využít a způsobit nám výrazné hospodářské problémy.