Současná kůrovcová kalamita v plné míře ukázala, že nevhodná druhová skladba lesů v kombinaci se suchým a teplým počasím může mít katastrofální následky. Proto je do budoucna vhodné volit takové druhy dřevin, které budou schopny dlouhodobě vydržet podmínky konkrétního stanoviště.

Navíc je lepší kombinovat několik druhů, jelikož je nepravděpodobné, že by došlo zároveň k přemnožení škůdců na všech dřevinách a rozpadu celého porostu. Příměs dalších druhů stromů navíc snižuje atraktivitu lesa pro kůrovce. Pokud tedy máme ve smrkovém lese například i buky, duby a břízy, pravděpodobnost, že bude zničen lýkožroutem smrkovým, je mnohem menší. Větší druhovou pestrostí dlouhodobě zachováme zelený les. 

Lýkožrout smrkový má celou řadu nepřátel, kteří jeho populaci úspěšně decimují. Pokud pomineme datlovité ptáky, stále zbývá mnoho hmyzích druhů, které se kůrovci živí nebo prodělávají vývoj v jejich tělech. Nejznámějším je zřejmě brouk pestrokrovečník mravenčí, jehož larvy i dospělci se živí lýkožrouty a za svůj život jich zahubí mnoho desítek.

Dále existuje několik druhů parazitických lumčíků, kteří se vyvíjejí buď uvnitř těla kůrovce a svého hostitele postupně vyžírají, nebo v blízkosti vyvíjejících se larev a kukel. Tyto druhy jsou někdy schopny zahubit téměř všechny lýkožrouty v daném stromě, jindy je jejich účinnost poměrně malá. Přesné důvody pro tyto rozdíly nejsou známé, ačkoli se touto problematikou vědci intenzivně zabývali.

Kůra, která na podzim a v průběhu zimy opadává z napadených stromů, obsahuje velké množství lýkožroutů, kteří v ní přezimují. Pokud dojde k opadání kůry ještě před vykácením napadených stromů, jejich těžba již nemá z pohledu ochrany lesa smysl, jelikož všichni lýkožrouti se nachází v kůře na zemi.

Tu opustí na jaře a napadnou další stromy. Proto je vhodné opadanou kůru sesbírat a spálit. Obdobně je vhodné sbírat kůru ze stromů, které se nám podaří včas vytěžit a oloupat. Zvláště, pokud se již v kůře nacházejí kukly a dospělci. Larvy v oloupané kůře většinou zaschnou, nebo se stanou kořistí predátorů.

Kůrovci nejsou jedinými organismy, které dokážou správce lesa pořádně potrápit. Kromě nich je známa celá řada dalších hmyzích škůdců, výrazné problémy způsobují i houbové choroby a rostlinné viry. Z nejznámějších zástupců hmyzu můžeme jmenovat například nosatce klikoroha borového, který ničí sazenice jehličnanů, několik druhů můr bekyní, jejichž housenky ožírají jehličí nebo listy dřevin, nebo mšice korovnice, které způsobují opad jehlic i výhonků. V našich podmínkách jsou široké veřejnosti známé i houbové choroby způsobující odumírání jasanů či smrků.